Hody na Podluží

Sběratele lidového textilu nemohla neupoutat krása a dokonalost výšivek a oděvních součástí z oblasti Podluží, jehož kultura přitahovala pozornost již od poloviny 18. století a proto první odbornější zprávy a popisy oděvní kultury tohoto výrazného etnografického regionu jsou již z roku 1811. A jsou to opět právě kroje, které vedle lidové hudby, dnes nejvíce poutají pozornost odborníků i laických návštěvníků regionu.

Lidový kroj na Podluží prošel za uplynulá desetiletí velkým vývojem, některé jeho součásti či varianty zcela zanikly a do dnešních dnů se dochoval především slavnostní kroj svobodných děvčat a mládenců. Mužský všední kroj byl zcela odložen již v polovině minulého století, a tak soudobé denní nošení kroje můžeme spatřit jen ojediněle u starších žen nad 70 let. Slavnostní kroj svobodných sice také zaznamenal jistý odklon od zažitých tradičních materiálů, technik, zdobných prvků, ale jeho udržení a inovace jsou však důkazem, že lidový kroj na Podluží představuje jev stále živý, schopný reagovat na aktuální nabídky přinášené dobou a podle potřeby je přijímat.

Pracovní a všední oděv i dnes nosí starší ženy, ale mnohde převzal charakteristické znaky ženského kroje podlužáckého. Sváteční kroj si zato podržel své regionální a leckde i místní odlišnosti. Nejzdobnější je kroj svobodné chasy. Chlapecký podlužácký kroj oslňuje kontrastem červených nohavic a bílé košile s rukávy vyšívanými v několika pasech nad sebou bílou prolamovanou výšivkou. Na košili oblékají chlapci kratičkou vestu neboli ,,lajbl" z hedvábné zelené látky s velkými květy a ozdobený dlouhými malovanými mašlemi. Množství výšivek, paličkovaných krajek a malovaných mašlí zdobí i dívčí podlužácký kroj, vyznačující se také velkým počtem širokých sukní. Dívčí "lajbl" se podobá chlapeckému. Sváteční korunou je úprava hlavy do zvláštního červeného čepce — "rožku".